Can love you more than this... - Chapter 1

11. března 2012 v 19:48 | posted by Lens |  Can love you more than this...

Tak konečně jsme se dočkali :) Mám tu pro vás 1 kapitolu našeho "zázraku". Kapitoly budu přidávat každou neděli, z důvodu..no mého myšlení :D jsem strašně pomalá...já než na něco kápnu...tak to trvá hodně dlouho :) Na povídce semnou spolupracuje Nikí. Tak tedy snad se vám bude líbit! :)



Můj život měl daleko do dokonalosti. Ale, tak už se to někdy stává. Vyrůstala jsem v Londýně. Celý můj život se zde udál, ale myslím že sem tady udělala jednu zásadní věc, které nikdy litovat nebudu. Zamilovala se do někoho, na koho jsem neměla. Tady začal můj příběh.
Šla jsem po ulici, a najednou ho spatřila. Ten jeho úsměv. Moment. To není ta část kterou zrovna teď budu vyprávět, musím začít od toho zásadního, bez čeho by to nešlo. Člověk nemůže od života dostávat jen to dobré. Jsou tady i špatné věci.
Můj Idol Daniel, vlastně , ten který ovládal celou naši školu. Byla sem do něho bezvýznamě zamilovaná. Jednou když sem šla chodbou, sem ho spatřila. Nebyl sám. Samohřejmě, v každé škole musí být i královna. U nás to byla Charlotte Peterson. Symbol dokonalosti. Díky ní sem si uvědomila že taková nikdy být nechci. Najednou ke mě ale přiletěla pozvánka na párty. Na párty u Daniela doma, která se konala zítra večer. Řekla jsem si proč ne, stejně se tam dlouho nezdržím. Když jsem přišla domů, okamžitě jsem bežela do pokoje. Máma nebyla doma. Jako vždy. Dočetla mou oblíbenou knížku, a šla spát. Né moc záživný vypravování, že? Nebojte na všechno se dostane.
Vůbec sem si neuvědomila že jsem se vám nepředstavila. Jmenuji se Catherine. Je mi 17 let. Mám tmavě hnědé vlasy, zelené oči po mamce a štíhlou vyšší postavu. Kluci se po mě otáčeli, ale i přesto jsem nebyla jako Charlotte, za což jsem byla ráda. Samozřejmě ale ti kluci, přesněji ten kluk, o kterého jsem stála o mě zrovna nestál. No jistě, zákon schválnosti, že? Ten mě provází celý život...
Když jsem kráčela domů zrovna mi volala máma. "Ano?" "Ahoj zlatíčko, kdy příjdeš domů? Potřebovala bych abys večer zůstala doma." Sice sem na tu párty chtěla jít, ale nepotřebovala sem. Moje máma byla ředitelka naší školy, takže sem to neměla lehký. "Vím, že ti nemám právo nic zakazovat, když skoro nikdy doma nejsem, ale potřebovala bych s tebou něco probrat." Vyvalila sem oči. Snad to nebude nic o sexu. O tom jsme už mluvily. Zůstalo mi pouze v to doufat. "Ano, zůstanu doma." "Uděláme si hezký večer, neboj." Toho sem se obávala. 'hezký večer s mou mámou.'
Přišla jsem domů. Vešla do kuchyně, a uviděla mámu jak na mě čeká. Seděla u našeho jídelního stolu, u kterého jsem jí už dlouhou dobu neviděla. A začala na mě mluvit. "Ahoj. Potřebuju s tebou něco probrat." V duchu sem se modlila ať to není nic o sexu. Přecejenom tohle téma mi bylo na hodně dlouhou dobu vzdálené. "Neboj. Nebude to nic, čeho byses měla obávat." Vše co vyjde z jejích úst je hrozba. Řekla jsem si. "Poslouchám." Nalila mi limonádu a začala. "Víš, je to šetrné téma. Možná se ti do toho nebude chtít. Ale stejně ti nedám na výběr..." Bože. Pomyslela sem si. "...potřebuju abysis někoho vzala na starost." Vykulila sem oči "Mami, to si opravdu nemůžeš najít nějakou školku? Já nejsem žádná chůva na hlídání." ... "Ne, toho koho budeš mít na starosti...tak ten není dítě. Je mu 18 let." ... "To myslíš vážně? Hlídat dospělého? Nebo...podle tvého...mít na starosti...vždyť je mu skoro jako mě. Až na to že já sem o něco mladší. Pravdu myslíš že je to dobrý nápad?" "Ano, opravdu si to myslím, víš nikdy sem nepotkala nikoho schopnějšího než jsi ty." "To je od tebe sice milé...ale...nebude to vypadat divně?" "No, takhle jsem o tom nepřemýšlela. Potřebuju abys ho měla pod svou ochranou. Na naší škole bude na 3 měsíce. A to jen dopoledne. Poté má hodně věcí na práci..." "A mohu se zeptat o koho jde? Já jen abych nehlídala cizího kluka." "Harry Styles. To ti bude myslím stačit. Zítra přijede. Myslím že si poradíš a brzo ho najdeš." "Tak o téhle věci už obě máme jasno. Myslím že bychom se mohli kouknout na nějaký film." "Ty dneska nikam nejdeš? Co ten Greg? Nebo jak se jmenuje... Rozešli jste se?..." "Nefungovalo by nám to." "Víš, mami já se raději půjdu učit, dalších pár měsíců na to mít pravděpodobně čas mít nebudu."
Vešla jsem do budovy naší školy a marně se pokoušela hledat mého "svěřence". Prošla jsem chodbou se skříňkami a nikde sem nic podezdřelého nezahlídla. Šla jsem tedy dále. Jak mám hledat někoho, koho jsem jakživ neviděla? Řekla jsem si. Od mámy jsem vyfasovala jeho rozvrh, který byl na chlup stejný jako ten můj. Samohřejmě. Neznám sice důvod proč bych ho měla mít neustále pod kontrolou, ale mámu poslouchat musím. Najednou jsem uslyšela pištění. Bežela jsem chodbou, abych se podívala co se děje. A uviděla jsem Anet, druhačku jak ječí na nějakého kluka...moment. toho kluka sem už někde viděla. Vím to jistě. Najednou se k němu shromážily ostatní holky a žádali o podpis. To ne. Najednou sem si uvědomila že vím kdo to je. To jméno jak mi dávala máma, bože jak sem si to nemohla uvědomit dříve? Vždyť tohle je přece Harry Styles z One Direction! Já mám na starosti hvězdu! Šťípla jsem se, abych se ujistila že se mi to celý jenom nezdá. Nezdálo. Odhodlala jsem se a zamířila davem. Než jsem se jím procpala, taky chvilku trvalo. Najednou jsem stála předním. Měl krásné oči a usmál se na mě. Úsměv jsem mu oplatila a najednou ze mě vyskočilo "Ahoj, já jsem Catherine, dcera ředitelky. A Tvoje průvodkyně, jak tomu s oblibou říkám." Všimla jsem si že ze mě za tu dobu co jsem povídala nespustil oči. "Ahoj. Já jsem Harry. Těší mě." Najednou sem si uvědomila že oba stojíme v davu, ze kterého se půjde dostat jen velmi složitou cestou. Najednou mě něco napadlo, chytla jsem ho za ruku, pořádně se nadechla, a začala pištět a do toho utíkat s Harrym. No zdá se že to pomohlo. S rychlostí sem si ani neuvědomila že sme spolu vletěli na holčičí toalety. Konečně jsem zastavila a vydechla. "Páni, ty máš ale tón. Některé fanynky by tě ani nemohli trumfnout." " To sem udělala, abysme se mohli dostat z toho davu. Kvůli tobě jsem vážně nepištěla, ale díky za pochvalu mého pištění a to že pištím ještě víc než některé fanynky..." "Páni, tobě ta pusa jede, tohle si zvládla říct na jeden nádech?" Začervenala sem se "To vážně? Ani sem si neuvědomila že nemám kyslík." "Dýchej, všechno je v pohodě. Mimochodem, neměli bysme být na hodině biologie?" "Jak víš že máme biologii, vždyť si ještě ani nedostal rozvrh..." "Právě ho držíš v ruce směrem ke mě, nebylo to lehké si toho nevšimnout." Cítila jsem že jsem rudá jako rajče. Najednou do dveří vrazila Charlotte. Ano ta Charlotte. Mě si pravděpodobně ani nevšimla, ale kluka, zvlášť takhle slavného kluka na holčičích toaletách? Toho si nevšimnout nemohla. "Bože! Co tady dělá? Víš že jsou to dívčí toalety, že? Jelikož chlapecké jsou hned vedle. A hele, nejsi ty ten...jo ten z One Direction? Bože. Vážně si to ty. Mimochodem ahoj Catherine, ani ses nepochlupila že se znáš s tak roztomilým klukem, možná po tom bys nebyla na škole takový outsider." "Ahoj, Charlotte." Dále sem raději nic neříkala. Ale vložil se do toho Harry "Ano sem to já. A sem jsem se dostal,...no vlastně víš líbí se mi jak to na holčičích toaletách voní, pěkně po kytkách. Odjakživa mám blondýnky rád, ale jakživ jsem se s takovou jako ty nesetkal." "Myslíš, krásnou, zábavnou a inteligentní?" "No spíš jsem myslel namyšlenou, urážlivou a né příliš sexy, jak si o sobě nejspíš myslíš. Ale rád jsem tě poznal." Teď mě zase on vzal za ruku a táhnul mě ven. Došli jsme před třídu, a já se zastavila. " Děkuji." "Za co prosímtě?" " Za to že jsi Charlotte tak setřel. Tohle si na škole nikdo nikdy nedovolil. Natož já. Vážně děkuji že ses mě zastal." "To nestojí za řeč." Usmál se a otevřel dveře do učebny.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Charlienen Charlienen | Web | 11. března 2012 v 19:56 | Reagovat

úžasná kapitola, moc se těším na pokračování ;-)

2 Annie Annie | Web | 11. března 2012 v 19:59 | Reagovat

krásné:)

3 Lens Lens | Web | 11. března 2012 v 20:02 | Reagovat

[1]:

[2]: Moooockráát děkujeme!! :):)**

4 Veronica >>iheart-onedirection.blog.cz Veronica >>iheart-onedirection.blog.cz | Web | 11. března 2012 v 21:15 | Reagovat

Dohromady čtu jen jednu povídku o 1D, protože většina je pořád o tom samým, ale tvůj mě fakt zaujal..:))) Těším se jak to dál rozvineš..:)) Navíc je o Harrym, takže si můžeš být jistá, že si další přečtu...:))) Hezky napsané..:)))

5 Veronica >>iheart-onedirection.blog.cz Veronica >>iheart-onedirection.blog.cz | Web | 11. března 2012 v 21:18 | Reagovat

*ale tvoje  mě fakt zaujala..

6 best-actresses (Nicol) best-actresses (Nicol) | Web | 12. března 2012 v 16:06 | Reagovat

To je tak dokonalé <3 Jsem zvědavá ,jak to s těma dvěma půjde dál :) Hrozně krásně to píšete! Hrozně se těším na další kapitolu !:)

7 Žabkáááá ;) Žabkáááá ;) | 17. dubna 2012 v 20:07 | Reagovat

V živote som nečítala krajší príbeh :D dokonaléé

8 Evíí(TheBo) Evíí(TheBo) | Web | 22. dubna 2012 v 20:06 | Reagovat

Tak tomuhle se říká → úžasná povídka!
Vážně na to koukám s otevřenou pusou! Ty, že neumíš psát?
Blázínku, sakra moc se ovládám, abych tě neposlala do háje!:D Však ty to chápeš!:D
Je to úžasný, dokonalý, nádherný a tak záživný! Neskutečně se mi líbí tvůj styl psaní a všechno!:)

9 wedding dresses princess wedding dresses wedding dresses princess wedding dresses | E-mail | Web | 1. listopadu 2012 v 16:39 | Reagovat

Q. When does a cart come before a horse?
http://www.standdress.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
I'm fan...

xxx
karaoketexty.cz