Can love you more than this... - Chapter 10

22. dubna 2012 v 18:29 | posted by Lens |  Can love you more than this...
Vím že jste se nemohli dočkat no :D tak vám to konečně přináším :D:D zítra další, jelikož tu nudu chci mít za sebou :D snad se bude líbit, ikdyž je hodně nudná :) tahle je o hodně kratší než obvykle :) Přemýšlím že bych po téhle ffce začala psát další, jelikož mě psaní naplňuje :)


Nasedla jsem do vlaku. A jela jsem do Crawley. Byla jsem tak emocionálně zmožená že jsem usla a nic dalšího si z cesty směrem tam nepamatuju.
"Slečno! Už jsme na konečné zastávce. Jsme v Crawley. Probuďte se." Řekl průvodčí. Otevřela jsem oči a konečně se probudila. "To už jsme tady?" položila řečnickou otázku a konečně jsem vstala. Byla jsem celá rozespalá. A vyšla jsem z vlaku. Nikdo na mě nečekal. V tom sem si uvědomila to že na mě taky nikdo čekat neměl. Vyšla jsem z nádraží a vydala se do ulic. V Crawley jsem nebyla nejméně 4 roky. S babičkou jsme si psali, ale nějak z ničeho nic si už nepíšeme. Těšila jsem se až jí znova uvidím a až s ní budu moci probrat všechno co se za uplynulých pár let odehrálo.
Babička nebydlela daleko, tak jsem se rozhodla že půjdu pěšky. Svítilo sluníčko. Najednou jsem si řekla. Proč se trápit. Žiješ jenom jednou. A rozběhla jsem se a doběhla jsem až k domu mé babičky. Byl pořád stejně krásný. Zazvonila jsem na zvonek. Chvilku jsem počkala, a najednou se otevřely dveře. A já sem vykřikla "Babi!" babička se ani nevzpamatovala ze zvonění, možná ze mě dostala malý infarkt. "Álé, děvče co ty tady děláš? Ráda tě vidím." "Přijela jsem za tebou. Je fajn tě znovu vidět.Neruším?" "Ty nikdy. Jak se má maminka? A jak se máš vůbec ty? Nebudeme stát ve dveřích. Pojď dále." A vešla jsem dovnitř "Posaď se." Řekla a přisedla si ke mě. "O mámě toho teď moc nevím, víš, ona odjela pryč a já ani nevím kam. A já.." zamyslela jsem se. ", já mám jen nějaké problémy." "Copak se stalo? A co je s mámou?" "Víš abys to pochopila musím ti to říct všechno od začátku." "Dobře, ale já teď udělám čaj, abysme tu neseděli jen tak na prázdno." A usmála se na mě a šla vařit čaj.
Čaj se uvařil a babička mi ho přinesla a posadila se vedle mě. "Tak povídej. Řekni co tě trápí." "Dobře začnu u toho hlavního. To vlastně dojde až k mámě." A napila jsem se čaje a začala vyprávět.
Všechno jsem jí řekla. "Babi, já vím že za to můžu všechno já, že jsem si zkazila život, já sem vážně nikdy nechtěla aby to takhle dopadlo." "To bys ale neměla říkat mě, ale jemu. Vždyť ti řekl že se do tebe zamiloval, a to nemůžeš jen tak ignorovat, a dle toho jak si mi to vyprávěla to vypadá oboustraně.Když jsem byla mladá jako ty, byla jsem taky tak paličatá, až jsem si potom uvědomila že mi to k ničemu není a šla jsem za svým srdcem, a tvým dědečkem a všechno mu narovinu řekla." "Jenže on mě už vidět nechce. Pravděpodobně je teď x mílí daleko. Myslím že by mi to moc nepomohlo." "Děvče, tak já nevím co s tebou. Nejlepší by bylo kdybys zajela za svým otcem." "Ot..cože?! Můj otec se o mě nezajímá už roky, pochybuju o tom že kdybych za ním jela tak by se začal zajímat, vím že to není hezké tady o tvém synovi tohle říkat, ale on mi posílá jenom peníze, nikdy mi nezavolá, pravděpodobně už má jinou rodinu. A ani nevím kde bydlí." "Tvůj otec byl vždycky takový, teda takhle ho znám já. Nedávno tady byl. Se svou ženou. Myslím že by tě poznala ráda. Oni teď bydlí..no řekněme že ne v UK." "Takže máš na mysli Ameriku?" "Ano, New York. Ale myslím že by ti poradil. Navíc tady mám nějaké volné letenky. A neřekla ti tvá matka že se o sebe máš starat sama?" "Víš, já nevím babi. Myslíš že je to dobrý nápad?" "Jediná věc, v čem je tvůj otec dobrý jako otec jsou rady. Věř mi." Chvilku jsem rozmýšlela a nakonec jsem řekla "Dobře, jedu do Ameriky! Kdy mi to letí?" "Zítra ráno. Měla bysis pospíšit do Londýna. Mimochodem pořídila jsem si mobil. Napiš mi tvé číslo." "Ty? Babi? Páni! Příjemné překvapení. Samohřejmě." A napsala jsem jí ho a obejmula jsem jí a bežela jsem ale v tom na mě zakřičela "Hodně štěstí! A zavolej mi!" "Jasně babi, děkuji!"
Vlak mi jel za pár minut, dle jízdního řádu. Nastoupila jsem do něho a sedla jsem si do sedadla. Najednou mě popadla myšlenka , vyndala jsem mobil z kapsy a naťukala Harryho číslo. Chtěla jsem ho slyšet, ne já to přímo potřebovala . Ale najednou jsem se vzpamatovala a dala ho zpátky do kapsy. Usoudila jsem že v tuhle dobu nebude zrovna nejlepší na něho myslet. Teď jsem se musela připravovat na setkání s tátou a jeho novou ženou. Jak jsem tak přemýšlela, tak jsem najednou znova usla.
Vzbudila jsem se chvilku předtím než jsem dorazila do Londýna. Chvilku jsem přemýšlela co tátovi asi tak řeknu. Napadlo mě toho hodně. Pár věcí nebylo zrovna slušných. Řekla jsem si teda že nad tím nemá cenu přemýšlet, prostě se vymluvím na to že mě poslala babička. Vlak zastavil a já vystoupila a šla směrem k ulici, kde jsem si chytla taxík.
Když jsem dojela domů, vyšla jsem do schodů do svého pokoje a sedla si na postel. Opět jsem se nad sebou zamyslela, a přemýšlela jsem jestli to mám vůbec udělat. Zjevit se mu před dveřmi. Asi se mě lekne. Ale slíbila jsem to babičce. Vstala jsem a začla jsem si balit.
Všechno jsem měla sbalené. Bylo už hrozně pozdě, a letadlo mi letělo brzo ráno. Šla jsem tedy spát. Ale v tom mi zapípal mobil - abych byla přesná - můj normální mobil se utopil, doma jsem měla jeden starší, a naštěstí mi má sim karta přežila. Přišla mi smska. Od mámy: "Netuším kde seš, ale snad se máš tak dobře jako se mám já. Doufám že se máte oba s Harrym dobře. Ve škole jsem tě omluvila. Z rodinných důvodů. Pá. Máma." Alespoň se ona má dobře. Řekla jsem si. Ale zase mi připomněla Harryho. Kdo ví kde teď je. Ale raději jsem ho vypustila z hlavy a šla spát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 brre brre | E-mail | Web | 22. dubna 2012 v 18:49 | Reagovat

no tak to určitě v mobilu bych to nepřečetla ani náhodou:o)) jdu tisknout už to mám ve wordu a jdu si to vytisknout:o)) zítra ten tvůj román přečtu:o)) cesta do práce je dlouhá:o))

2 brre-sbéčko brre-sbéčko | E-mail | Web | 22. dubna 2012 v 19:12 | Reagovat

takže konečně to dočtu ale pak ti napíšu jen hromadný komentář protože to ani nemám na kapitoly ale už to mám v kabelce takže zítra to dopadne:o))

3 Mirka Mirka | E-mail | 22. dubna 2012 v 20:25 | Reagovat

úúúú :D už aby bol ďalší diel !!

4 Veronica >>iheart-onedirection.blog.cz Veronica >>iheart-onedirection.blog.cz | Web | 22. dubna 2012 v 22:26 | Reagovat

Není nudná prosimtě..:D máš vidiny..:D ale chybí mi Harry, tak ať se tam co nejdřív objeví..:D >3 těším se na další..:)

5 brre-sbéčko brre-sbéčko | E-mail | Web | 23. dubna 2012 v 15:12 | Reagovat

tak a je to:o)) od teď tu máš novýho otravu o další dílek:o)) a kdy že bude?:o)) doufám že se Harry brzo vrátí protože ho přece nechceš moc dlouho trápit:o))
a ještě maličkost ani nezkoušej říct že píšeš divně nebo něco podobnýho protože teď už vím že to rozhodně není pravda:o))
a mám otázku Lens to je tvoje první FFka? nejsem si teď jistá:o))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
I'm fan...

xxx
karaoketexty.cz