Can love you more than this... - Chapter 6

8. dubna 2012 v 14:39 | posted by Lens |  Can love you more than this...


pamatujete si jak jsem říkala že sem napsala nejdelší kapitolu co kdy byla? :D Jo tak to jste neviděli tuhle :D jsem už v polovině 8 kapitoly :) a začíná se to rozvíjet :D heh ono se to rozvíjí i tady takže ;) tuhle kapitlu věnuju Verů a Kate :):) jelikož nemám komu jinému bych to věnovala, jelikož nikdo jiný to nečte. Přemýšlím kolik kapitol to ještě bude mít. Je to na vás, když to číst nebudete, tak já to psát taky nemusím, jen bych to ráda nějak zakončila :) mluvím o tom už ted ikdyž přidávám teprve 6 kapitolu. Přiznejte se, kdo to čte? :) 2 nebo 3 vím :) víc vás 100% nebude ;) Mě to strašně baví psát, ale je mi líto když to píšu pro tak málo lidí..:( No nic, každopádně doufám že se vám bude kapitola líbit.


A najednou řekl: "Páni." A já se pouze usmála. "Vím, že jsem to asi dělat neměl, ale..." "To je v pořádku." Řekla jsem. A měla jsem takový zvláštní pocit. Ten polibek ve mě zanechal tolik emocí, že mi úplně došla slova. A tak jsem řekla to první co mě napadlo "Nepůjdeme už?" "Jasně." Odpověděl.
Byla jsem úplně celá mokrá. Písek byl ještě celý rozehřátý, a tak mi ani zima nebyla. Posadila jsem se. Harry si sednul vedle mě. Ale ještě předtím přinesl z auta deku, a přehodil jí přes mě. Oba jsme seděli beze slova. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno, a pomalu zavírala oči. Až jsem usnula.
Probudila jsem se, svítilo sluníčko, a uviděla jsem Harryho vedle mě. Pomalu jsem vstala. A najednou se mi vybavila dnešní noc. Mimochodem nic jiného, mimo toho co jsem vám řekla se nestalo. Díky bohu. Pořád spal. Vypadal spokojeně. Najednou jsem koukla na mobil. Utopil se. Tak teď už nebudu vědět vůbec nic, pomyslela jsem si. Snažila jsem se ho opravit, ale marně. Už 2 dny jsem nenapsala matce. A v tom mě napadlo, jestli nemá mobil Harry. Ale vůbec jsem ho nechtěla budit. Spal tak krásně. Ale jak všichni ví, tak on dokáže spát hodně dlouho. Nevěděla jsem jak ho probudit. V tom mě něco napadlo. Vstala jsem a šla směrem k moři. Že by se mi do toho 2x chtělo, to ne, ale musela sem to udělat, potřebovala jsem mobil. Uviděla jsem mušli. Popadla jí a pokračovala. A nabrala do ní vodu. A šla zpátky k Harrymu. Nadechla se, a prskla na něj tu vodu. Vyskočil a řekl "Co to sakra..." a já na něj "Dobré ráno." A usmála se. "Rozhodně příjemné probuzení, ale tak to je v pohodě." "Promiň, já jen..." a ukázala mu svůj mobil "..no, nemáš mobil?" "Kdybys takhle probudila Zayna, tak nevím co by ti udělal, on je na spánek závislý, a mobil...mám nahoře v autě. Než půjdeme, mohla bys počkat až se úplně vzbudím?" řekl polootevřenýma očima. "jasně." Uculila jsem se.
Běžela jsem nahoru do auta. A Harry hned zamnou. "Tady." Řekl a podal mi mobil. "díky moc." A uviděla 10 zmeškaných hovorů. "Vypadá to že si někomu hodně chyběl." "Cože?" "Zmeškané hovory, říkala jsem ti že sme jim to měli říct, že jedeme pryč." "Ah máma. Ta bude šílet. Přece už nejsem malý kluk." Začal se malinko rozčilovat. A podal mi mobil nazpět. A já začala psát sms.
AHOJ MAMI. JAK SI ASI ZJISTILA JELA JSEM PRYČ. S KLUKAMA. JSEM V CHESHIRE. MOBIL SE MI POROUCHAL. odeslala a vrátila Harrymu mobil. "Měli bychom už jet." Řekl a já přikývla.
Celou cestu bylo naprosté ticho. Až když jsme dojeli do Holmes Chapel, tak Harry najednou promluvil. "Už jsme tady. Mimochodem...to co se stalo v noci..raději bych to nikomu neříkal." "Souhlasím." A vystoupila jsem.
Spatřila jsem Louise u dveří. A šla k němu. Mezitím vystoupil i Harry. "Dělali jsme si o vás starosti." Řekl Lou. "Zbytečně." Řekl Harry. "No hlavně tvá máma." Pokračoval. Harry vypadal naštvaně. A vrazil do dveří. V tom Lou položil otázku "Stalo se něco? On není typ který by takhle vyváděl." "No, popravdě...asi je naštvaný, že jsem s nim celou cestu nepromluvila a poté mu odpověděla jedným slovem." "A to proč?" "Dlouhý příběh." A vešla jsem do dveří a uviděla Harryho hádat se s mámou. Nevěřila jsem svým uším. Byli odemne daleko, abych jim rozumněla. Ale vypadal dost naštvaně.
A pak jsem viděla jak se jí omlouvá se slzami v očích. A ona ho obejmula. Tohle já nikdy s mámou nezažiju, ale měla bych k ní mít alespoň trochu úcty. A tady to nedokážu. Musím jet domů. Stejně tady nejsem nic platná. Přišel ke mě Lou. "Víš, myslím že bych už měla jet." Řekla jsem mu. "To vážně? Teprve se to tady začíná rozjíždět!" řekl "To vidím" a koukla se na Harryho. "Myslím že už tady nejsem nic platná. Musím se vrátit domů. Bylo mi tady s vámi úžasně. Jen mě mrzí že to takhle dopadlo." "Jak to dopadlo? Vždyť se nic nestalo. Nebo jo? Co jste s Harrym dělali? Né že by mi do toho něco bylo ale..." "On mi říkal, ať to nikomu neříkám. A ikdyž..no to je jedno. Budeš mlčet? Vážně?" "Neboj. U mě je všechno v bezpečí." "Harry mě políbil." Zašeptala jsem. "Cože?! To jako vážně?!" "Co tě na tom udivuje? Teda neříkám že jsem hezká..ale ošklivka Betty taky nejsem." "Né to mě neudivuje. Já kdybych neměl Eleanor, tak nevím co bych dělal." Uchechtnul se. Dala sem mu pěstí do ramena. "Au. To bolí. Ale tak moc ne." "Ty si kecka, že jo?" a usmála jsem se. A Harry se na mě podíval. Nevěděla jsem jak se tvářit. Ale myslím že poznal že jsem něco řekla. Že neumím nic udržet. Bylo mi tak trapně. On se patrně naštval a šel do svého pokoje. "No, měla bych už asi jet." A šla si sbalit věci do svého pokoje, který sem ani nevyužila.
Jak jsem si balila své věci, někdo na mě zaťukal. Harry. "Ty někam jedeš?" "Ano, domů." Odpověděla jsem mu. "Promiň. Neměl jsem říkat že by bylo lepší to nikomu neříct, jelikož ty jsi to už udělala, sice jsi to řekla mému nejlepšímu kamarádovi, kterýmu bych se měl svěřovat sám, ale..nevadí mi to. Promiň že jsem byl tak hnusný. Nemám zrovna dobrý den. Máma si myslí že jsem malý. A k tomu to co se stalo. Jedinému komu by tady mělo být trapně jsem já. Já sem to udělal, já sem se neudržel." "Víš, nemám tušení co ti na to říct, snad jenom že je to v pohodě. Udělal jsi to. Vlastně jsme to udělali oba. Jestli nechceš aby to pokračovalo, stačí říct." Řekla jsem si - co to proboha melu?! " eh, tohle jsem říct nechtěla. Vlastně se nic nestalo." "Ale ano stalo. A ju za to beru všechnu zodpovědnost. Nebo polibek dle tebe nic neznamená?" zamyslela jsem se. "jakou zodpovědnost? Tohle není případ, za který bys jí měl převzít. Ano polibek pro mě znamená moc. A ani nevíš jak moc. Promiň jede mi taxík." "Jedu s tebou." "Cože?!" "Jedu s tebou. Mimochodem, ten taxík odvolej. Jedeme mým autem. Kluci tady můžou ještě být. Jak oni uznají za vhodný." "Já tě o to nežádám." "Navrhuju se sám. Stejně mám cestu do Londýna." "Vážně?" "Ne, ale vezmu tě tam, mé poslední slovo." Sice mi to dvakrát nelíbilo. Ale co se dalo dělat.
Rozloučila jsem se s kluky, zatímco Harry už seděl v autě. Dala jsem si tašku do kufru a sedla si vedle něho. Nastartoval a jeli jsme. Do Londýna to byla celkem dálka, tak jsem se rozhodla že budu s Harrym mluvit. Ikdyž se mi do toho dvakrát nechtělo. "Zahrajeme si hru. Pravda a Lež. Jelikož toho o mě moc nevíš, a já vlastně o tobě také ne. Souhlasíš?" "Heh, ty semnou chceš mluvit? Ok, dobře. Ale raději bych dával otázky. Pokud ti to nevadí." "Dobře, všechno dohromady. Jo a mluvit s tebou chci." "Tak začneme s něčím jednodušším. Oblíbená barva?" " To jako vážně? Myslela jsem trochu víc osobnější otázky, ale jak chceš - Modrá. Teď jsem na řadě já." "Ok jen do toho." Pousmál se. " S kolika holkama jsi už něco měl?" "Nemálo osobní otázka. Ale zodpovím jí. Nejsem nějakej Casanova. Abysis nemyslela. Takže řeknu číslo 3." "To jako vážně? 3? Vždyť se na tebe holky lepí. Stačí si jen vybrat." "Já takový nejsem. Uvědom si to. A nemluv prosímtě tím tvým provokativním hlasem. Jde mi to celkem na nervy. Už jsem se ti omluvil. Co chceš ještě slyšet?" "Já po tobě žádnou omluvu nežádala. Ráda bych znala důvod. To proto sem se tě zeptala na tuhle otázku." "Víme oba že to bylo oboustranný." "Ale kdybys to nezačal ty, já určitě ne." "Chceš se zase hádat?" byla sem opravdu naštvaná. A přestala jsem s ním mluvit. A jen sem se zamračeně koukala. A on nevypadal taky zrovna nadšeně.
Bylo napjaté ticho asi tak půl hodiny a jeli jsme po prázdné silnici a on najednou zastavil. Řekla jsem naštvaně. "Díky alespoň si můžu vystoupit." "Proč si tak hnusná? Já nemám tušení co jsem ti udělal. Sakra řekni mi co máš za problém!" vystoupila jsem z auta. A on se vydal zamnou. "co jsem ti udělal? Prosím. Řekni to." Zastavila jsem. A otočila jsem se k němu. Měl slzy na krajíčku. A já sem už přes ně neviděla. "Myslela jsem si že to něco znamenalo. Nikdy jsem tohle nezažila. Odpusť mi že toho chci příliš." "Pro mě to znamenalo hodně. Ani nevíš jak moc. V životě jsem nic hezčího necítil. Jen sem se to bál přiznat." A začal plakat. Snažil se to skrývat. Šla jsem směrem k němu. A obejmula ho. "Všechno bude dobré. Jsem pitomá." Řekla jsem mu. Ale v hloubi duše jsem cítila že od teď to bude jiné. Úplně jiné. Alespoň jsem si to myslela.
Utřel slzy a nasedl do auta. " v tomhle stavu nemůžeš řídit." Řekla jsem mu. "Vidíš tady snad někoho jiného kdo by mohl? Máš řidičák?" "Ne. Ale mohl bys mě to naučit." Pousmála jsem se. "Neznamená, když máš prázdnou silnici, že tudy žádné auto neprojede. Označily by tě za piráta silnic." "Strašně vtipné. No tak." "Ale jenom na chvilku." Posadila jsem se na místo řidiče. "Brzda, plyn. Nic víc nepotřebuju." "Tak to tě chci vidět." A začal se mi smát. Vyskoušela jsem obě páky abych se ujistila co je co. A šlápla na plyn. Auto nabralo rychlost. "Á. Jak se to brzdí?" "Brzdou?" "správně." A dupla na brzdu a málem si zlomila nos který mi přistál na předním skle. "Au. To bolelo." "Kdyby tě viděl Niall, smíchy by se potrhal." A tlemil se mi. "jak zábavné." Odpověděla jsem ironicky. "ale no tak. Musíš taky vědět na co je ta páka ne? To jsou rychlosti. A taky tu je volant, který není jenom na držení se. A to jsem si myslel že brunetky jsou chytřejší." A zasmál se znovu. "Hele, už ti je do smíchu, tak můžeš řídit." A vyplázla na něho jazyk. "To ty jsi mě tu prosila. Ale jak chceš. Jdu řídit." A sedl si opět na své místo. A já si hladila svůj ubohej nos.
Asi tak deset minut bylo ticho. A potom sem se začala smát. Harry na mě kouknul aby se přesvědčil že jsem v pořádku. "O něco jsem přišel?" kouknul na mě zvědavě. "Ale směju se tomu jak jsem přistála na předním skle. Došlo mi to až teď. Jsem trošku pomalejší člověk." "A já si hned říkal..." " A za ten tiátr se taky omlouvám. Někdy si říkám, neměla bych si s tím zajít k doktorovi? Ale lidem jako jo se to občas stává." " V pohodě. Náhodou zas tak trhlá nejsi. Jen bys mohla méně vyvádět. Víš jak to myslím. Opravdu už jsem měl strach. Že se rozbrečím." "Taky si brečel." "Vážně? To si nepamatuju." "Já to viděla." A vyplázla jsem na něho jazyk. "asi se potřebuju vyspat. Je mi vážně divně." "No nevypadáš extra dobře. Nic ve zlém. Ale tak spánek potřebujeme oba. Víš jaký to byl šok, když na mě někdo v 7:30 vyleje vodu? Nepřej si zažít. Ikdyž určitě ti to někdy oplatím." A naoplátku vypláznul jazyk on na mě. A já se zase začala smát. Doba plynula a my jsme najednou byli v Londýně. "Jupí! Jsme tady." A Harry pouze zakroutil hlavou. " Ty nejsi rád?" "Já bych raději byl doma." "Všude dobře, doma nejlíp" "Přesně tak." Dojeli jsme k našemu domu a vystoupila jsem. "Pojď semnou. Abys mě mohl krýt." "Chudáka kluka jako tvůj kryt? Dobře." A zasmál se. Otevřela jsem, a šla do kuchyně. A tam našla papír se vzkazem - VYPADÁ TO ŽE SIS UDĚLALA VLASTNÍ PRAVIDLA. TUDÍŽ JÁ TAKY. JELA SEM PRYČ A VRÁTÍM SE ZA 2 MĚSÍCE. STAREJ SE O SEBE SAMA.
"a já se někdy nestarala?" "ukaž" řekl Harry. "Ou. Vypadá to že máš dům pro sebe." "Tím líp. Do školy ale zítra zajdu, a ty semnou. Musím se na ní poptat." "Dobře." "Zatím tady můžeš přespat, jestli chceš. Ikdyž máš určitě nějaký byt a tak." "To sice jo, ale teď bych tam byl sám. Moc rád zůstanu." "Ale do mého pokoje vstup zakázán." "Rozkaz. Mimochodem, máš nějaké filmy?"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Veronica >>iheart-onedirection.blog.cz Veronica >>iheart-onedirection.blog.cz | Web | 8. dubna 2012 v 18:03 | Reagovat

Víš co, sice přidáváš díl jednou za uherskej rok, za to jsou ale dlouhý a stojí za to..:)) ♥
Nelíbí se mi jak se hádaj..:D chci nějakou romantiku taky..:D chudák Harryho rozplakala..:D teď jsou spolu za dobře, tak ať je v příštím nějaká ta romantika..:D která mě donutí udělat "awww" :D
Verů to čte, to víš..:D ♥ Těším se na další..:)))

2 Evíí(TheBo) Evíí(TheBo) | Web | 26. dubna 2012 v 21:00 | Reagovat

Citlivka Harry, ale krásné :)*
Miluju tu povídku!:P♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
I'm fan...

xxx
karaoketexty.cz