Can love you more than this... - Chapter 16

6. května 2012 v 11:19 | posted by Lens |  Can love you more than this...
Já vám dám takovou divočinu :D už potom jako nemám tušení co psát :D musí v tom být nějaký zvrat, jinak bych to mohla zakončit brzo, a já chci pokračovat :D není to úplná romantika, uvědomujte si :) je v tom i drama, někdy sice až příliš, ale to je jedno :D teď jsem absolutně vyždímaná, jelikož mi nic jiného než romantika stačit nebude :D a to sem to říkala i Nikí :D Ona si to stejně nakonec udělala dle sebe :) jenže já chci v prequelu alespoň 13 kapitol :) uvidíme, takže tady je 16. Doufám že se bude líbit :D no...raději nic :D


Šla jsem ulicí. A vůbec jsem nevěděla kde jsem. Tak jsem se zašla do jedné restaurace abych se zeptala. Restaurace byla plná lidí. Zašla jsem k baru, kde byla barmanka. "Prosím vás, jsem tady nová ve městě, nemohla byjste mi říct kde jsem, myslím kde přesně jsem?" barmanka se na mě podívala. "Jste na desáté Avenue." "Děkuji moc." Otočila jsem se a polovina lidí se na mě koukala. Tak a teď už mě to vážně štve. Samá pozornost. Byli tam vetšinou mladí lidé. A zařvala jsem. "Potřebujete něco?!" A vyšla ven. Podívala jsem se na mobil, kam mi přišla sms. "KDE JSI?!" od Harryho. Nebudu mu odpovídat, má si mě všímat! A šla naštvaně dál a přitom volala na taxík, který zastavil. Nastoupila jsem a řekla řidiči "West Street 423, prosím."
Řidič zastavil a já vystoupila. Zamířila jsem směrem domů. Otevřela jsem dveře a vyběhla nahoru. A mezi tím křikla na An "Nikoho sem nepouštěj, mimo táty! Nechci ho vidět! Ať si jde za těma svýma fanynkama, které tak miluje!" a zabouchla za sebou dveře od pokoje. Někdo v zápětí zaťukal. Byla to An. "Stalo se něco?" "Jakou část z toho chceš slyšet?" "Co třeba všechno?" " šla jsem na letiště, kde byl i Harry, tak jsme spolu šli pro kluky, neměli jsme auto, bylo tam hodně holek, museli jsme běžet, zakopla jsem, kluci mimo Harryho běželi dále, Harry mě vzal do náručí a zabočil do uličky. Potom jsme se tam líbali. Potom začalo pršet, jeli jsme autobusem. Kde se na něho vrhly fanynky, a mě si ani nevšimnul. Tak jsem vystoupila na 10 Avenue. A vážně jsem se naštvala." "Páni. Mnoho informací za jedinou minutu. Ty jsi se naštvala kvůli tomu že si tě nevšímal, nebo kvůli tomu že trošičku žárlíš?" "Já a žárlit?! Na koho? Na holky, který jsou zahleděný jen do jednoho, a které neumí nic jiného než pištět? To jako vážně? To bych spíš žárlila na medvídka koalu!" "Tak potom tě nechápu." Přece jsem jí nemohla přiznat že žárlím. Mám svou hrdost. "A pořád mi píše sms-ky. Jsem na něho naštvaná, a budu!" "Cath, uvědom si že se svět podle tebe nemůže řídit. Potom možná pochopíš." "Vždyť já to vím, jen...mě to štve." "Vím že nejsem tvá máma, ale jedno ti řeknu, když se kluk pro tebe rozhodne, a stojí za svým rozhodnutím dlouho, tak tě chce. Nemůžeš mu vyčítat že má fanynky, on není jako ty. Ty jsi z trochu jiné společnosti. Vím že on před dvěma lety byl taky, ale věci se mění." Zamyslela jsem se nad jejími slovami. Sice jsem úplně všechno chápala, ale nehodlala jsem se mu vrhnout do náruče. "Mimochodem. Měla by ses začít připravovat na dnešní večer. Bude už 1 hodina." A odešla.
Sedla jsem si na postel a byla naštvaná a mračila se. Tak jsem se rozhodla dát na radu An a připravit se. Mobil mi pořád vybroval. Hodila jsem ho na postel. A šla se nalíčit.
Když sem se nalíčila bylo teprve půl druhé odpoledne a ta akce začíná až v 6. Tak jsem si šla lehnout.
***
Probudila jsem se a koukla na mobil. Bylo půl šesté. Mimo toho jsem tam měla asi 20 zmeškaných hovorů. Vstala jsem z postele a šla se obléknout. An mi připravila šaty na dnešní večer. Byli to krásné tmavě modré šaty. Oblékla jsem se a šla si vyžehlit vlasy. Poté jsem si obula podpatky, ve kterých absolutně neumím chodit. Myslela jsem si že se zabiju. Vzala si mobil a běžela jak to jen šlo dolů. An už byla připravená. "Moc ti to sluší." Řekla ihned jak mě uviděla. "Díky. Tobě také. Kde je táta?" "Tvůj otec bude přímo na místě, domů to už nestihne. A tvůj doprovod?" "Můj doprovod? Já sem ti o něčem řekla? Jelikož si nic nepamatuju, teda pokud nemám okno." "Nic si mi neříkala, ale nejsem blbá." "A proto víš že ho teď nechci ani za mák vidět." Doplňila jsem jí. "Ok. Řidič je tady. Můžeme jít." A vyšla dveřmi a já šla přímo za ní. Obě jsme nastoupily do auta a jeli.
Auto zastavilo. Nahlédla jsem okýnkem ven. Byl tam červený koberec. A spousta fotografů. "Cože?!? Ty jsi mi neříkala že tady budou paparazzi. A červený koberec!? Tady nejsme dobře." Poklepala jsem řidiči na rameno, "Můžete jet dál, tady to není." "Nikam nejezděte, protože je to ono." Zadívala jsem se na ní bezmocným pohledem. "Tvůj otec už čeká." "Tak mu řekni že jsem z nějakých neznámých důvodů najednou onemocněla a že sem nemohla přijít." "Ani náhodou mladá dámo, ty z toho auta vylezeš a věř, že si před nimi ostudu dělat nechceš." "A mohla bych si alespoň sundat ty boty?" "A jít bosa?" "Já v nich upadnu, a možná ještě hůř." "Nemůžeš. Patří to k šatům a kdyby si toho někdo všimnul..věř nedělalo by to dobrý dojem." "Dobře. Máš co chceš. Ale usmívat se nebudu!" "Ale ano budeš. Nemusíš moc, ale ani mračit se nebudeš." A otevřela dveře a vyšla ven. A já se nadechla a šla za ní. Měla jsem potíž v těch botách stát, natož chodit. Vyšla jsem před auto, které ihned poté odjelo. Novináři si mě všimli, a zajisté věděli kdo jsem. Teda myslím, že to tak trochu nevěděli. Byla jsem dcera Jamese Doyla. Což bylo pro NY velké jméno. Ale já stejně měla jiné příjmení. Okolo mě začali lítat blesky z fotoaparátů, a najednou ke mě přišel táta aby mě odvedl. "Jsi v pořádku?" "Já nejsem v pořádku, pod slovem akce jsem si představovala pár staříků, a né rovnou červený koberec a nejméně tisíc lidí." "Vlastně jich tu bude ještě víc. Je to na charitu. Jsou pozváni všechny známé tváře." "To mě moc neutěšuje." "Bude to v pořádku neboj." "Budu se tady nudit." "Věř že nebudeš. Jsou tady všichni co něco znamenají. Teď musím jít pozdravit pár přátel. Zatím se tady rozkoukej." Šla jsem k fontáně s punčem. Když jsem tady, tak ať to alespoň za něco stojí. Vypila jsem už druhý kelímek a najednou jsem za sebou uslyšela známé hlasy. Otočila jsem se a tam byli kluci. Myslím tím Lou, Niall, Liam, Zayn a taky Harry. Zatím mě asi nespatřily. A já sem neměla v plánu to způsobit, už jen kvůli tomu že jsem naštvaná na Harryho. Byl tam hluk. A já na sobě měla ty příšerné boty. Ten punč mi asi už stoupl do hlavy. Otočila jsem se a chtěla jsem odkráčet někam hodně daleko. Ale jak sem tak šla a ještě k tomu v podpatcích tak jsem trochu zrychlila krok a najednou sem zaslechla ránu a byla jsem na zemi. Hrozně se mi točila hlava. Všichni na mě upřeli zrak. Včetně kluků. Naštvala jsem se a rychle vstala, sundala ty hrozný boty a na plno vykřikla. "Ať si to nosí někdo jinej!" a utíkala pryč. A všichni pokračovali v zábavě dále. Až na kluky, specifičtěji, až na Harryho, který se rval mezi lidma aby mě doběhl. Běžela jsem k dámským záchodům. A vletěla dovnitř. Proč já sem vůbec lezla?! Proč sem raději nezůstala doma! Bože, mohla jsem si zlomit nohy! Už nikdy ty boty nechci vidět! To raději budu chodit bosa! Upřeně jsem se koukala do zrcadla. A najednou se otevřely dveře. Dovnitř vešel Harry. Upřela jsem na něho zrak. "Cath, jsi v pořádku?" zeptal se mě. "A proč si utekla? Pořád jsem ti volal." "Málem sem si zlomila nohy! Nejsem v pořádku! A to už po druhé za den." "ale pořád je tady ta další otázka." "Na tu ti odpovídat nebudu! Ať ti na ní odpoví ty tvé skvělé fanynky!" "Co máš proti..." zarazil se. "...moment, tobě vadí to, že si jich všímám?" "Ne! Ale to že si nevšímáš mě! A co děláš na dámských záchodech?!" "Oh, za to se omlouvám, ale oni mě tam uvěznily a než sem se rozkoukal byla jsi pryč." "Samohřejmě, chudáčku, nedokážeš se bránit několika sukňím!" "Jak to myslíš?" "Ty dobře víš jak to myslím!" "Ne, já to vážně nechápu." Otevřela jsem pusu abych něco řekla ale najednou jsem si řekla, že vlastně není co. A naštvaně opustila dámské záchody. Harry samohřejmě šel zamnou a pokusil se mě zastavit. Ale já neměla v plánu se zdržet ani o minutu déle. A vyšla jsem ven z budovy, kde čekali novináři. A byla jsem odhodlaná jít pěšky až domů. Procházela jsem červeným kobercem a Harry se hnal zamnou. "Počkej! Já nevím co tím myslíš!" a to si samohřejmě nemohli novináři nechat ujít. Zastavila jsem se. "Ale to by si měl!" "Nechceš to probrat někde jinde?" "Proč? Nemyslíš že je tohle ideální místo?!" "Ne, to opravdu nemyslím." "Á, Grr!" a zase sem se otočila a pokračovala dále. Harry mi byl opět za zády. "Víš vůbec kam jdeš?" zeptal se mě "Ne, nevím. A je mi to jedno." "Něco se ti stane." "Jako by na tom záleželo." "Proč takhle mluvíš?" "Protože jsem naštvaná!" "Ale proč?" "Protože se raději věnuješ pár svým fanynkám než mě!" a zastavila jsem se a dala se do pláče. "To není vůbec pravda. Fanynky už dva roky patří k mému životu. A když říkám že patří, nemyslím tím že jsou můj život." Otočila jsem se na něho. "Proč ty vždycky dokážeš všechno tak okecat? Proč mi nedáš důvody tě nemít ráda?" "Počkej, teď mi to došlo. Ty snad žárlíš?" "Na co bych prosím tebe měla žárlit? Na holky, které jdou jen po tom jak se dostat pod kalhoty slavných? Nikdy!" "Tak potom nechápu pravou pointu toho hádání se. Předchvilkou jsi řekla že ti nedávám důvody mě nemít ráda." "Zapomeň na to co jsem řekla." A otočila jsem se a pokračovala dál a přitom jsem brečela. On tam pouze stál. A poté jsem si uvědomila že vlastně nemám tušení kam jdu. Najednou jsem zabočila a lehla si na trávu. Pravděpodobně čekal že si všimnu toho že nevím kam jdu a proto tam čekal. Slyšela jsem jeho kroky. Byl nademnou. "Jsi v pohodě?" jen sem zakroutila hlavou a on si lehnul vedle mě. Nebyli tam žádné pouliční lampy, teda alespoň né v blízkosti. A chytnul mě za ruku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Barsh Barsh | Web | 6. května 2012 v 11:26 | Reagovat

krásné píšeš :) asi začnu tuto povídku číst :)

2 tay-swift-team tay-swift-team | Web | 6. května 2012 v 11:31 | Reagovat

Héj, za chvilku si to přečtu... :D Ale k tomu Londýnu... Musíš mi dát číslo, kdybych je náhodou potkala (což se na milión procent nestane:D), tak je donutím, ať ti zavolají, jak to dělá Taylor :D

3 onedirection-4-fans onedirection-4-fans | 6. května 2012 v 11:33 | Reagovat

Ááwww... miluju ♥ víš, že to čtu znová?:D♥

4 tay-swift-team tay-swift-team | Web | 6. května 2012 v 11:45 | Reagovat

Tak si představ, že by ti řek "Hey this is Harry :D" :DDD já bych asi omdlela :D

5 tay-swift-team tay-swift-team | Web | 6. května 2012 v 11:47 | Reagovat

Ale jako jinak v tom na skákání a oslovování hochů z kapel mám praxi, jsem se ted fotila s Charlie Straight :D uplne se ve me vzdycky probudi silena fanynka:D

6 onedirection-4-fans onedirection-4-fans | 6. května 2012 v 12:08 | Reagovat

Všechno :P♥ a poď na icq!:D*

7 tay-swift-team tay-swift-team | Web | 6. května 2012 v 15:43 | Reagovat

Miluju je :)

8 Veronica >>iheart-onedirection.blog.cz Veronica >>iheart-onedirection.blog.cz | Web | 6. května 2012 v 22:20 | Reagovat

Jako není ta Cath nějaká žárlivka? :D až extrémní..:D alespoň jsem měla malý aww, když se u minulýho dílu políbili..:D >3 chudák, takový nebezpečný boty..:D "Ať si to nosí někdo jinej." :D třeba Harry..:D :D to je představa..:D těším se na další..:)) ♥

9 plus size wedding dress with sleeves plus size wedding dress with sleeves | E-mail | Web | 3. listopadu 2012 v 5:10 | Reagovat

Q. Why did the computer squeak.
http://www.biddress.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
I'm fan...

xxx
karaoketexty.cz