Can love you more than this... - Chapter 17

7. května 2012 v 14:59 | posted by Lens |  Can love you more than this...
Abyjste věděli, jak vás mám ráda, přidávám 17 kapitolu :) :D Vím jak jste šťastní :D to byla ironie :D jak jinak :D Hlavně na mě neházejte...no prostě to co máte po ruce :D doufám, že se bude líbit :)


Leželi jsme pod oblohou posytou hvězdami a ani jeden nic z nás neříkal. Točila se mi hlava. Měla jsem v sobě dva kelímky punče a možná i otřes mozku a začínala mi být zima. Sedla jsem si. A Harry také. "Je ti dobře?" "Je mi nějak blbě. Točí se mi hlava." "Měli bychom zajet do nemocnice." "Nemyslím si že to bude až tak zlé." "Věř mi. Viděl jsem tu ránu, jak si spadla. Možná i to řvaní způsobilo tohle." "Ne, tak to si opravdu nemyslím. To řvaní sis způsobil sám." "Dobře. Uznávám, ale jen pod podmínkou že tě zavedu do nemocnice." "Spíš mě zavez domů." Řekla jsem unaveně. "Dobře." Zvedl se a podal mi ruku a pomohl mi vstát. Šli jsme nazpátek, ale zezadu k parkovišti. "No, kluci budou muset jít pravděpodobně pěšky." Řekl. "Cože?! Ale vždyť je tady nemůžeš nechat." "Dělal jsem si legraci. Mají tady i druhé auto a vevnitř se očividně baví." "Měl bys jim to říct aby tě zase nehledali." "Dovnitř nemůžeš, a samotnou tě tu nenechám. Potom jim zavolám. Teď si nastup do auta." Nasedla jsem si a Harry též. Dal klíč do zapalování a jeli jsme. Pustil rádio. Vypadalo, že je taky unavený. Netrvalo dlouho a zastavil. Byli jsme před bytem. "Nevypadáš vůbec dobře." Koukla jsem se na něho psíma očima. No co, když to dělá on, proč bych nemohla taky. "Co na mě tak koukáš?" zeptal se mě s úsměvem na rtech. "Nic." Usmála sem se na něho a chtěla vystoupit. "Počkej, já ti pomůžu." Nabídl se Harry. A otevřel mi dveře. "Chceš doprovodit nahoru?" zavřela jsem dveře od auta. A hrozně se mi točila hlava. Byla jsem bosá. Bylo mi vážně blbě. A přikývla jsem. Pomohl mi se dostat ke dveřím a odemknul klíčem, který jsem mu dala. Skoro jsem se nemohla udržet na nohou. "To se ti ze mě tak podlamujou kolena?" zavtipkoval. A já do něho šťouchla. Poté mě vzal do náručí a vynesl do schodů do mého pokoje. A položil mě na postel. "Nechceš něco přinést?" zeptal se mě a já pouze zakroutila hlavou. "No tak já asi půjdu." Koukla jsem se na něho. "Já teď nemůžu být sama. Můžeš tady zůstat semnou?" kouknul se na mě jako by nad něčím rozmýšlel. A najednou si ke mě sednul. "Víš jistě, že chceš abych tady zůstal?" "Já nejsem opilá. Jen mi není dobře." Odpověděla jsem "Nemůžu tady zůstat sama." "Dobře. Zůstanu tady s tebou. A lehnul si vedle mě. A já najednou měla pocit že se mi nic nestane. A spokojeně usnula.
***
Probudila jsem se po zaťukání na dveře a jemným výkřikem táty. "Cath!" rychle jsem zvedla hlavu a viděla Harryho, který vedle mě ležel a který už taky otevíral oči. Neměla jsem to jak vysvětlit. "Co se tady dělo?!" "Tati...no nebylo mi dobře. A tak jsem poprosila aby tu zůstal." "Tak to ani náhodou holčičko! Ihned jdu zavolat tvé mámě!" a zabouchnul dveře. Harry se zvednul. "Já doufám že si nemyslí, to co si pravděpodobně myslí." Řekl "Jo, pravděpodobně si to myslí." "Měl bych už jít, nechci to zhoršovat. Zavolám ti." "Jasně." A tvářila jsem se zklamaně a on otevřel dveře a odešel. Rychle jsem vstala. A seběhla dolů za tátou. Který právě mluvil s mámou. A když jsem přišla tak zavěsil. "Tak takhle to nebude mladá dámo. Mluvil jsem s tvou matkou, která tě do tý doby co tady budeš dala pod mou kontrolu." "Tati, nic se nestalo, nehroť to!" "To tvrdíš ty. Proto jsem se rozhodl udělat jednu zásadní věc. Na dva týdny pojedeš do Tennessee." "Cože?! Mimo město, někam na venkov?!" "Ještě ti nebylo 18, narozeniny máš až za měsíc, takže se s tím budeš muset smířit! A domluvil jsem. Měla byses jít sbalit. Za dvě hodiny tě to vyzvedne auto. A pokud tě tady nenajde, tak uvidíš!" dořekl a odešel do práce.
Cože?! Co já budu dělat v Tennessee? Pást krávy? Mě se v NY líbí, a přece se nic nestalo. Začala jsem svého tátu nesnášet. On věděl že miluju město, a proto to udělal. Navíc sem měla nemalé tušení že tam bydlí někdo z rodiny. Šla jsem tedy nahoru se převléknout a sbalit se.
Dvě hodiny uběhli rychle a před domem stálo auto. Řidič mi pomohl s kuframa, a já si naštvaně nasedla do auta. Cesta bude dlouhá. Zapnula jsem si přehrávač a přemýšlela nad věcma, které vám raději ani neřeknu.
***
Uběhly asi 3 hodiny a auto najednou zastavilo. Otevřela jsem okýnko. Už se to nepodobalo městu, a to ani zdaleka. Viděla jsem koně, kteří se pásly a nedaleko byli krávy. Jak sem si myslela. Krávy. Já tady snad budu pást krávy!? Zhrozila jsem se až sem najednou uviděla dámu ve věku asi 40 let. Někoho mi připomínala, a věděla jsem že jí odněkud znám. No jistě byla to Annie. Tátova sestřenka. To jsem si mohla myslet. Rodina která se o mě nikdy nezajímala. A já sem najednou přímo u ní. "á Cath! Ráda tě vidím! Ty jsi vyrostla!" nechtěně jsem se usmála a řekla "ahoj." Řidič mi vytáhl kufr. A odjel. "Pojď zavedu tě do tvého pokoje." Řekla Annie. Vešly jsme do velkého domu, vypadalo to jako farmářský dům nebo tak něco. Nikdy jsem nic podobného neviděla. To má člověk za to když někoho přijede navštívit do NY. Můj otec by se mi měl spíš omlouvat, a místo toho mi vyčítá 'ležení' vedle Harryho. Puritán. V tomhle budu muset vydržet dva týdny. Annie mi ukázala pokoj ve kterém budu bydlet. "Tak tady to je. Doufám že se ti tu bude líbit. Moc často návštěvy z měst nemíváme. Zachvilku přijď dolů, představím ti zbytek rodiny a rozdělíme práci." "Práci?!" "Snad si nemyslela že si sem jela na rekreaci?" popravdě sem si to myslela. Teda až na to pasení krav. A zavřela dveře. Ne, tohle zajisté dva týdny nevydržím, natož jeden pouhý den. Musím se rychle dostat do Londýna, ale jak? Najednou mi začal zvonit mobil. "Prosím?" byl to Harry. "Tak jak to jde? Moc mě mrzí že jsem ti způsobil takové potíže." "Jde to tak že nejsem v NY." "A kde jsi?" "Neuhádneš. Jsem v Tennessee." "A tam děláš co?" "Jsem odsouzená k ušlapání kravami nebo něčím jiným. Aneb jsem u tetičky. Za trest. Můj otec je hrozný." Najednou někdo zaklepal na dveře. "Jo, chtěla jsem ti říct že tvůj otec říkal abych ti zabavila mobil." "To myslíš vážně?! Mám tady být bez kontaktu se světem?" "Asi ti nic jiného nezbyde. Až příjdeš dolů, vem ho sebou." A zavřela za sebou dveře. "Harry?" "Páni, tak to je celkem tvrdé. Jseš si jistá že to tam sama zvládneš?" "Ne, to opravdu nejsem! Nevydržím tu už ani minutu natož dalších 13 dní! Nesnáším farmy! Potřebuji zázrak a navíc tu budu bez mobilu." "Něco vymyslím. Stejně je to moje chyba, kdybych tě neposlechnul tak bys byla v NY." Řekl. "budu muset už jít čekají na mě šílení příbuzný. Tak se snad brzo uvidíme." A zavěsila jsem.
Sešla jsem dolu a tam uviděla dvě mladší holky, strýce a Annie. Mobil jsem položila na stůl. "doufám že si to s otcem užíváte." Řekla jsem jí. "tvůj otec mi hodně pomohl, a já mu chci také pomoci." "Všem pomohl, ale mě nepomohl nikdy." "Mamí? Tak mohli by jsme na ten koncert?" zeptala se jedna z dvojčat. "Beth, uvidíme. Je to až za měsíc." "Ale Nella nám lístky nebude držet věčně!" promluvila ta druhá "Jannet, uvidíme. Já to ještě prostě nevím. Nemůžete tam jít sami." Dohadovala se s nimi. "Cath, vím že to na tebe bude moc, ale rozhodla jsem se že budeš mít na starosti Beth a Jannet, a někdy nám vypomůžeš." Koukala jsem na ní s otevřenou pusou. "Jak jako na starosti?" "Na starosti. Je jim 14 let. A já na ně nemám moc času." "takže můžeme jít na ten koncert?" "Miláčku, Cath tu nebude tak dlouho. Za 13 dní jede pryč." "Ah jo. Mami my je ale musíme vidět!" nechtěla jsem se do toho motat ale nemohla jsem si pomoci. "Klídek. Všechno bude v klidu." "Jo, ale ty určitě One Direction neznáš! Oni jsou boží!" "Děvče, já jsem z Londýna. Já s nima v podstatě žiji, a říkáš One Direction?" "Jo! Budou tady za měsíc! Jeden jedinej koncert!" a měla slzy na krajíčku. Nevěděla jsem co říct. "Já půjdu nahoru." To jediné ze mě vypadlo. "Můžeme jít s tebou?" promluvila Jannet. "Jasně." Řekla jsem jí.
Došli jsme do pokoje. "Prosím vyprávěj nám o Londýně a o One Direction!" "Londýn je skvělý město. Ale nevím co bych řekla na to druhé." "Určitě je potkala Jann! Já bych se asi zbláznila!" "Potkala jsi je? Jací jsou?" tuhle otázku jsem už slyšela. Bylo to od těch holek v NY. Jen jsem se usmála. "No tak Cath!" řekla Beth. "Nerada otravuju, ale má jedna z vás mobil?" obě holky mi ho podali naráz. "Děkuji. Tak alespoň vím kde se ptát." "Přemluvíš mámu ať nás pustí?" "Já nemám tušení jestli s tím něco udělám, ale mohla bych vám vyhovět, ale víte jak se říká: 'Něco za něco'?" "Jak to myslíš vyhovět?" "Nic nemůžu říct. Prozatím. Ale nedělejte si starosti. Já to nějak zařídím." Řekla jsem a holky šli pomoci Annie. Jedna z nich tu nechala mobil, a tak sem se rozhodla zavolat Harrymu. Ale ten tam měl bohužel záznamník.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 tay-swift-team tay-swift-team | Web | 7. května 2012 v 16:51 | Reagovat

oh zvrat!

2 Lens Lens | Web | 7. května 2012 v 18:20 | Reagovat

[1]: to si nečekala, že? :D:D:'D

3 Mirka Mirka | 8. května 2012 v 8:52 | Reagovat

vááááááááááá !! :) úžasné.. rýchlo ďalší diel.. bojujem so závislosťou na tejto poviedke :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
I'm fan...

xxx
karaoketexty.cz