Can love you more than this... - Chapter 18

13. května 2012 v 13:39 | posted by Lens |  Can love you more than this...
Haha.*chvilka ticha* Jsem tady s další kapitolou. Ale nejdříve bych chtěla ujasnit pár věcí ohledně povídek. Vím že přímá řeč by měla být zvlášť na řádku, jenže, to by mi rozšiřovalo počet stránek ve wordu a hrozně by se mi sekal. U téhle povídky jich mám 70, a kdybych to měla upravovat, bylo by to nanejmíň okolo 100. (a rozhodně byste ty kapitoly na blogu neměli takhle dlouhé, bylo by to o hodně kratší.) Jen, že mi to někdo říkal :) Jo a další informace, ohledně společné ffky s Eví. Nwm kdy bude další díl. Rozmýšlela jsem, že s tím seknu. Včera jsem měla hrozný večer (den byl docela v pohodě, hlavně když jsem byla s kámoškou a jen tak jsme 2 hodiny chodily po městě, kde měli zavřeno a koupily si v Lidlu mlíko - ona, já ledovou kávu, a a potom se na plný kule smáli na nádraží, kde bylo pár lidí, a asi z nás museli mít radost :D), a hrozně mě některé věci zklamaly...ví to pouze pár lidí, a nechci to říkat. Ještě teď to bolí. Tak tady máte konečně kapitolu :)


Šla jsem tedy ven. Procházela jsem se farmou, a zašla jsem se podívat i na koně. Byli tak krásní. Nikdy jsem na žádném z nich neseděla. Prolezla jsem ohradníkem, abych si je mohla pohladit. Koukala jsem se mu do očí. Měl je tak upřímné, na čele měl krásnou lysinku. Přišla ke mě Jannet. "Chtěla by sis zajezdit?" "Já to neumím." "To není vůbec těžké." A šla do stáje pro sedlo. Nandala mu ho. "Tadá. Chceš pomoct tam vylézt?" "Nemám ráda výšky." "To nic není." A dala jsem nohu na sedlo a rychle vyskočila. Byl to krásný pocit. Až na tu výšku. Najednou se ten kůň začal hýbat. Vyvalila jsem oči. A modlila se ať to přežiju. Najednou se rozběhl. Srdce mi tlouklo jak o závod, myslela sem, že umřu. Běhal do kolečka asi 5 minut. Nepřišlo mi to jako kdyby to byl kůň , ale zdivočelý býk. Najednou zastavil. "Jsi v pořádku?" zeptala se Jannet. A já rychle slezla dolů. A upadla na trávu. "Právě jsem přežila svojí smrt. Už na to zvíře nikdy nevlezu!" "Klídek. To je jeden z těch klidnějších." "Tomuhle se říká klid? Tak to nechci vidět co je pak to druhé!" "Takhle bude vyvádět Beth, když se nedostane na ten koncert." Zasmála se "A ty ne?" "Víš, zbožnuji je, ale nejsem tak posedlá jako ona. Ona by za to i vraždila." "To snad ne." Zasmála jsem se "Ale ano. Milujeme Brity. Táta je američan, máma Britka, a proto jsme tady v Americe." "Ty by jsi se někdy nechtěla zajet podívat do Británie?" "Británie, to je to po čem toužím. Zbožnuju všechno okolo ní. Jen se tam nedostanu." "Za dva týdny, teda vlastně za 3 mám maturitní ples. Nechtěli by jste s Beth přijít?" "Maturiťák? Páni! Já bych strašně chtěla! Ale všechno záleží na mámě." "Myslím, že tohle by se dalo ukecat. Navíc by jste měli kde bydlet. Mimochodem o jaké střední škole přemýšlíš? V Londýně jsou skvělé školy! Teda až na tu mou." "Zbožnuji historii. Vím o Americe úplně všechno." "Myslím, že by se s tím dalo něco dělat." Usmála sem se na ní. A přelezla jsem ohradník. "Ale vážně, na žádného koně mě člověk už nedostane!" Jannet se jenom smála. "Mohla jsem umřít. Né z toho že by mě shodil ale ze zástavy srdce!" "Dobře. Chápu." Ale pořád se mi smála. "Mimochodem, máme tady mnoho dalších zvířat mimo koní. Pojď semnou. Provedu tě." A následovala jsem jí. Farma byla strašně moc velká. Kdybych tu byla sama, tak bych se asi ztratila, a k mé smůle bych se nedostala k lidím za méně než 2 hodiny. Bylo to úplně odlišné místo, než na které jsem byla zvyklá. Zašli jsme do místnosti, kdy bydleli králíci. "Jé, to je roztomilý." Řekla jsem a vzala jednoho do rukou. Hladila jsem ho. A najednou jsem ucítila kousnutí. On mě ten šmejd kousnul! Vypískla jsem bolestí a králík se odemne odrazil. A to taky bolelo. "No vypadá to že tě ty zvířata nemají rádi." Řekla posměšně Jannet. A králík si spokojeně utíkal. "Chyť ho!" řekla mi "On mě kousnul!" "To je jedno, ale nesmí utéct." Vyběhla jsem za ním. A běhala jsem za ním po celém dvoře. Viděla jsem Jannet jak na mě kouká, a jak se strašně směje. Vyvalila jsem na ní oči ať mi jde pomoct. A ona běžela, dřepla si a ten králík za ní přihopkal. A ona ho vzala a odnesla ho zpátky do klícky. "Ty! To mi nedělej! Já ti taky pomůžu. Tak ty mě nenechej být šikanovaná zvířaty!" řekla jsem jí, jakmile přišla. "Dobře, mě to jen přišlo tak komické." "To jsi mě měla vidět, když jsem sebou praštila o zem v NY. To byla zábava. Teda jak pro koho." "Páni. Taky bych se někdy podívat na nějaký večírek, tady je nemáme." "Neříkej? Vážně nechci nic říkat, ale na farmě žádné večírky nebývají." "A právě proto chci do města. Chci být trochu civilizovaná. Kdybys jen viděla kluky v naší škole..." začala se šklebit. "Raději si to ani nepředstavuju." Uchechtla jsem se. "Ale víš co? Můžeme tady jeden uspořádat!" "To bys pro nás vážně udělala?" řekla nadšeně. "Ale asi jenom holčičí. Můžeš pozvat kamarádky." "To bude skvělé!" vypadala šťastně a já se na ní usmála. Bylo znát že tohle není město jako město, kdyby bylo už by o mě a Harrym dávno všichni věděli. "Ale navštěvovat zvířata už dneska nebudeme. Vlastně bych to neriskovala už vůbec."
***
Došly jsme do domu. Annie byla zrovna v kuchyňi. "Mami! Budeme mít večírek!" řekla Jannet a začala z radosti skákat. "Pěkné. A s tím nápadem si nepřišla sama, že?" a koukla na mě "Jenom holčičí, a navíc jsi říkala že se ti o ně mám postarat." "Když se tedy staráš kde máš potom Beth?" a vážně. Už dlouho jsem jí neviděla. "Tak to vypadá že se půjdeme ještě podívat ven." Řekla jsem nenápadně a tahala Jannet za tričko. Vyšli jsme ven. "Máš tušení, kde je?" jen tak okrajově jsem se zeptala Jannet. "Ta zase bude s Lukem." "Lukem?" "Její kluk." "Když ona má kluka, tak proč ty ho nemáš? Vždyť jste stejné." "Možná na pohled, ale uvnitř jsme každá jiná. Ona je víc živější, a já sem víc chytřejší." "Trefné." A usmála jsem se na ní. "A kde jsou? Doufám že nedělají nic o co bych se měla strachovat. Kolik mu je?" "Bude mu 16." "Nechci znít jako máma, ale to jí nechávají samotnou s 16-ti letým zdřejmě celkem, jak bych to jen řekla abych nebyla sprostá. Trochu víc vzrušenější." "O tom jsem nikdy nepřemýšlela." A vypadalo to jako by se zamýšlela. "No, každopádně bychom jí měli najít." Navrhla jsem a ona přikývla a vedla mě. Začalo se stmívat. Došli jsme ke starému seníku. "Tady?" a uslyšela jsem smích. Vešly jsme dovnitř a uviděli Beth s Lukem. "čau." Řekl Luke a Beth se na nás koukla. "Co tu chcete?" "Asi to, že jemu je 16 a tobě ani né 15. A navíc vás mám na starosti, ať se ti to líbí nebo ne." "Vždyť se nic nestalo!" "Ale mohlo! Tohle by mi ceá rodina vyčítala celý život." Zamyslela jsem se "Teda alespoň ta se kterou jsem se setkala a ty ostatní by si to říkali mezi sebou." "Je to ale můj kluk." "Věř mi znám kluky!" "To očividně ne!" "Tím chceš říct co? Nic o mě nevíš!" "Kdybys je znala tak bys určitě netrčela v tomhle zapadákově a jela domů, teda kdybys nějakýho měla." "To že tady trčím, za to může právě kluk!" a já, ale to sem neřekla. Najednou jí došla slova. Nechtěla jsem se chovat jako dospělá, jelikož vím že pro teenagera je hrozné, když mu někdo něco nakazuje a většinou udělá pravý opak. "Dobře! Dělejte si co chcete, ale až budeš těhotná a nebudeš mít kde bydlet, jelikož tě máma vykopne z domu a když ne ona tak tvůj táta, a sestra ti nepomůže tak za mnou nechoď a neříkej mi že za to můžu já!" koukala na mě jako na zjevení. A já se otočila a šla pryč. A najednou na mě vykřikla. "Ty jsi asi nikdy nebyla zamilovaná, že?" znova jsem se na ní otočila a řekla jsem "Jak říkám, ty o mě nic nevíš." A odešla jsem. Zrychlila jsem krok a Jannet zamnou běžela. "To nic neuděláš?" zařvala na mě. "Ne. Jak jsem už řekla. Dá se s ní snad domluvit?" "Ona je taková vždycky. Nezodpovědná." "Toho jsem si všimla." A pokračovala jsem dál až jsme došli k domu. Otevřela jsem dveře a vyšla nahoru do pokoje.
Za deset minut někdo zaklepal a dveře se otevřely. Byla to Beth. "Potřebuješ něco?" řekla jsem jí pohrdavým tónem. "Omlouvám se. Bylo to odemne nezodpovědné. Nerada se řídím dle pravidel." "Už to že si to přiznáváš je dobrý krok. Stalo se něco?" "On se semnou rozešel. Řekl mi, že už má jinou holku a že já ať si nechám ty svoje hvězdy." "To je mi líto. Teda ani ne. Takového kluka si nezasloužíš. Jestli to tvá máma dovolí, ráda bych vás vzala sebou do Londýna, kde na všechno zapomeneš." A usmála jsem se na ní. A jí se rozsvítily oči. "Do Londýna?! Já že budu ve městě snů? To bude naprosto geniální!" začala skákat. Proboha, proč ty dvě když jsou nadšený pořád skákají? To je nějaký vesnický zvyk? Řekla jsem si. A ona mě běžela obejmout. Cítila jsem se tak nápomocně. Ty dvě asi jakživ neviděli pořádný život. Alespoň takový život jaký žiju já, sice se tomu nedalo říkat že ten život je pořádný, ale byl alespoň civilizovaný.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nikí Nikí | Web | 13. května 2012 v 13:41 | Reagovat

úžasná, jako vždycky♥

2 Lens Lens | Web | 13. května 2012 v 13:42 | Reagovat

[1]: to ty jsi úžasná! :) a nekecej :P

3 Veronica >> iheart-onedirection.blog.cz Veronica >> iheart-onedirection.blog.cz | Web | 13. května 2012 v 15:05 | Reagovat

zase jsem prošvila díl v pondělí a nikdo mi o tom neřekne, že si tu nějakej přidala..:D
jako takový zvraty..:D ještě v 17 díle byla v NY a najednou Tenessee..:D
těším se na další..:))

4 Veronica >> iheart-onedirection.blog.cz Veronica >> iheart-onedirection.blog.cz | Web | 13. května 2012 v 15:06 | Reagovat

[3]: haha koukám má brrein obrázek..:D přidávám totiž další kapitolu k ní na blog tak jsem přihlášená u ní, tak aby jsi se nedivila..:D

5 Mirka Mirka | 13. května 2012 v 15:44 | Reagovat

awwwwwwwww.. krása :) rýchlo potrebujem ďalší diel, lebo moja závislosť je na tom zle.. trpím absťákmi ;)

6 Íla Íla | 17. května 2012 v 18:23 | Reagovat

Je to boží.Nemůžu od toho odtrhnout oči.Lepší než knížka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
I'm fan...

xxx
karaoketexty.cz