Every piece of your heart - Chapter 2

8. května 2012 v 18:39 | posted by Lens
Přináším vám druhou kapitolu naší ffky s Evíí :) začíná se to vyvíjet :) no, doufejme že se bude líbit :D


Bylo celkem únavné, když po mě neustále někdo pokřikoval a chrlil otázky nebo prostě jen chtěl, abych se mu usmála do foťáku a zapózovala. Když jsem náhodou měla jen chvilku pro sebe, rozhlížela jsem se, zda neuvidím tátu a tak po očku obhlížela, kudy bude možné se nenápadně dostat pryč. K mému překvapení jsem zjistila, že to nebude až tak těžké, i když tu bylo skutečně mnoho lidí. Když se dav začal pomalu stahovat do obrovské budovy, přidala jsem se taky, avšak jsem stále nespatřila svého otce.
Najednou jsem ho spatřila. Byl tam s různými chlápky, a dohadovali se. A po mě ani nekouknul očkem. Šla jsem tedy pryč. Takhle se to táhlo asi dvě hodiny, a pořád dokola. Nikde jsem nezahlédla mé dva ochránce, tak jsem si řekla, že je vhodná doba pro útěk. Vzala jsem si svou tašku a zamířila směrem k dámským záchodům. Nikdo tam zrovna nebyl. Začala jsem se převlékat. Natáhla na sebe džíny a béžové dámské tričko, a obula si baleríny. Letenku jsem měla zarezervovanou na letišti. Teď už stačilo proklouznout mezi všemi těmi lidmi. Šaty jsem tam nechala a položila k nim dopis pro tátu s jeho jménem. Otevřela jsem dveře, a zkontrolovala jsem, jestli mě někdo nesleduje a proklouzla zadním východem. Zrychlila jsem až jsem skoro běžela. Byla jsem u silnice a chytla si taxík. "Letiště, prosím." Řekla jsem řidiči a ten šlápnul na plyn.
Vystoupila jsem a vydala se k informacím, kde mi dali letenku. Byla jsem celkem zmatená a neměla moc času, hledala jsem správný vchod. Když jsem ho našla a ukázala jim letenku, pustili mě dovnitř. Sledovali mě celkem překvapeně, že nemám zavazadla, ale já si s tím starosti nedělala. Ohlédla jsem se, zda někoho neuvidím, lépe řečeno ječící dav nebo chlápky v černém. Nic takového se nestalo a já konečně svobodně nastoupila. Posadila jsem se na sedadlo vedle starší ženy. Prohlížela si mě, ale za ten dlouhý let neřekla ani slovo. Já ovšem ani na chvíli nezavřela oči, užívala jsem si tu volnost a koukala z okna. Když jsme konečně přistáli a já vylezla z letadla a měla jsem neskutečnou touhu řvát štěstím.
Vzala jsem si příručku, která mi měla pomoci se lépe orientovat Londýnem. Šla jsem jsem rovně a stále si jí prohlížela a v duchu jsem si říkala, kam asi zajdu, doufám, že po mě nevyhlásí pátrání, nebo tak něco, a potom jsem si všimla že mám tu příručku obráceně. Big Ben. Prohlížela jsem si obrázek, a zastavila se. Najednou jsem před sebou uviděla něco zvláštního. Nějaké holky, běželi za jakýmsi…Au!...klukem. Srazil mě k zemi. "Jsi v pořádku? Moc se omlouvám! Ale oni… jsou trochu praštěné." Koukala jsem se mu do očí a najednou ze mě vyšel úsměv. On byl pořád nade mnou. "Je tam někdo?" "Jo, jasně, jsem v pořádku." "Ty nejsi odtud, že? Vypadáš tak nějak…Americky." Zvednul se a podal mi ruku. "Děkuji. Jo, jsem z Ameriky." "Já jsem Louis, mohu znát tvé jméno?" "Já jsem Jennifer." Ten jeho přízvuk byl tak dokonalý.
Z ničeho nic mě popadl za ruku. "Utíkej!" "Cože? Kam?" Místo odpovědi jsem uslyšela znovu ječení těch holek. " Co jsi jim udělal?" vykulila jsem oči a stále s ním udržovala krok. "To je na dlouho" usmál se a já se mu podívala do očí. Měl je dokonale modré. Věřte, ale spatříte je a chcete se do nich dívat už navždy. Stále jsem ho pozorovala a utíkala. Vlastně jsem už neslyšela žádný křik, ale to, co jsem viděla teď bylo o poznání horší. Utíkali k nám chlápci v černém, možná jsem dělala urychlené závěry, ale podle jejich chování jsem usoudila, že to normální nebude. Louis se zastavil, ale na oplátku jsem ho já chytla za ruku a táhla sebou. "Co blázníš?" tázal se mě nechápavě. "Ti chlapi," vydala jsem ze sebe, když jsem se nadechla.
"Jo ty myslíš… To je taky na dlouho." "Já mám času dost." Řekla jsem. "řeknu ti to později, teď poběž!" a znovu mě chytnul za ruku. A vyběhli jsme z letiště. A on chytnul taxík. "nastup si." Pobídnul. A já si nastoupila. "Kam to jedeme?" "Víš, že ani nevím?" a rychle nadiktoval nějakou adresu.
Auto zastavilo. A my jsme vystoupily. "to bylo o fous." Řekl "to mi povídej." A úplně mi spadnul kámen ze srdce. "Už víš, kde budeš bydlet?" "Vlastně bych to nějak nerozebírala, oni by mě.." najednou jsem zastavila. "najdu si nějaký pronájem." "Ty se tady zdržíš, jak dlouho?" "Tak dlouho jak to jen půjde." "Ty se nehodláš vrátit do států?" "Nejraději ne. A doufám, že mi to výjde." Najednou mi začal zvonit mobil. Táta. Co mu jen řeknu? Nakonec jsem to zvedla. "Ano?" "Kde jsi? Okamžitě se vrať domů!" "Ne, tati, tohle je můj život a já nechci být tvá loutka. Jezdi si na ty svoje volební kampaně a já zůstanu tady, kde jsem. Jsem už dospělá!" "Co tě to jen napadá?" "Tamto není můj svět. Já chci žít normální život. Né život podle tebe." "Nikoho jiného kromě tebe nemám, prosím." "Tati, já nejedu zpátky, prosím nech mě jít, bude to lehčí. Chci žít tady, nechci žít tam obklopená lidmi, kteří se na mě koukají, jen proto, že musí." "To není pravda, lidé tě mají rádi." "Tebe mají rádi! Já jsem jenom tvá dcera! Prosím, už musím jít!" a zavěsila jsem telefon.
Louis mě sledoval s očekáváním. Vyčetla jsem mu to na těch jeho dokonalých očích. Nevěděla jsem, co říct a tak jsem jen pokrčila rameny. Vlastně jsem mu nechtěla říkat nic o svém životě a už vůbec ne, kdo jsem. Bála jsem se, že ho to odradí a jako ostatní se na mě vykašlou, a nebo budou hrát tu hru na "úžasný kamarády." Cítila jsem, že tady můžu zapadnout jinak. Polkla jsem a i přes to, že jsem musela něco tajit, vyšlo to ze mě snadno. "Táta měl jen strach, abych na něco nezapomněla," až když jsem to plácla, došlo mi, že je to blbost. Vlastně on taky vypadal, že mi to nežere. "Aha. Pojď." Ukázal na barák a táhl mě k němu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Luc Luc | Web | 8. května 2012 v 18:44 | Reagovat

super

2 Lizz. Lizz. | Web | 8. května 2012 v 18:44 | Reagovat

Se máš,že nemusíš.Závist! :D

3 Lizz. Lizz. | Web | 8. května 2012 v 18:55 | Reagovat

Ty blázne!Být ve škole?Ty cvoku! :D ... A já se musím jít učit fyziku a chemii.Bože můj! :D

4 Veronica >> iheart-onedirection.blog.cz Veronica >> iheart-onedirection.blog.cz | Web | 8. května 2012 v 19:00 | Reagovat

super..:D takovej dezertér..:D těším se co z toho bude..:D vypadá to zajímavě..:)) >3

5 Mirka Mirka | 8. května 2012 v 19:28 | Reagovat

rýchlo, ďalšiuuuuuuuuuu :) skvelá ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
I'm fan...

xxx
karaoketexty.cz